Novinky Mediální výstupy

Takže překladiště balíků v Brně nakonec nebude. Ani primátor, ani hejtman, ani premiér vlády nedokázali přesvědčit zástupce firmy Amazon, že největší moravské město je ideální pro výstavbu balíkárny. Česká republika přišla o 1500 těch nejméně kvalifikovaných pracovních míst, jaké si lze představit. Jaká škoda! Před podzimními komunálním volbami by se to určitě hodilo. Je opravdu zarážející, kolik energie věnovali zmínění pánové do podbízení se něčemu tak pochybnému, jako je prachobyčejné překladiště. Trošku mně to připomnělo letitou kauzu výkupu pozemků v Hranicích pro firmu Philips. Taky šlo o tvorbu pracovních míst a na Markétu Regecovou tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross poslal dokonce náměstka policejního prezidenta. Kolosální pobídková bublina nakonec praskla a továrna na televizní obrazovky poměrně brzy zkrachovala. Stát nemá stavět továrny, ale má se postarat o to, aby byl zajímavý pro soukromé investory. Pro začátek by stačilo neměnit zákony. Jenomže to by vypadalo, jakože politici nic nedělají. A to je u nás neodpustitelné.

Polsko dohnaly odposlechy politiků. Klasický scénář, kdy je veřejnost konfrontována s hodně vulgárním jazykem soukromých rozhovorů, se tentokrát obrátil proti liberální a proevropské vládě. Znovu se ukázalo, že politici jednoduše řeší politická témata. Těžko říct, co je na tom špatného – vždyť se to od nich očekává. Je naprosto pochopitelné, že konkurenční politické prostředí nutní své aktéry k vyhledávání možností, jak prosadit svůj program. To prostě nejde jinak než přes dohodu s druhou stranou. Každá dohoda musí buďto něco přinést oběma stranám, anebo musí obě strany ustupovat ze svých požadavků tak dlouho, než se shodnou na konsenzu; samozřejmě pokud se chtějí dohodnout. Vážně tvrdit něco jiného, to je pouhá ištvánovská utopie. V případě českých úniků se mediální aktéři vesměs shodují na jejich prospěšnosti. Zvláštní je, že v polském případě je to prý nevhodné a škodlivé. Tuším, že rozdíl spočívá v politickém dopadu. Zatímco polské úniky nahrávají konzervativní pravici, tak české úniky tutéž pravici málem zničily. Obojí úniky však mají jedno společné: mají za úkol hlavně někoho těžce poškodit. Proto si můžeme položit otázku, v čím zájmu byly zveřejněny.