Novinky Mediální výstupy

Proč by stát neměl regulovat prodejní dobu obchodů

Příští týden začne Sněmovna po několikaměsíčním přerušení opět projednávat zákon o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě. V následujícím textu přináším několik argumentů, proč by zákon neměl být schválen.

1. Nejasný výběr svátků

Zákon zakazuje prodej 1. ledna, na Velikonoční pondělí, 8. května, 28. září, 28. října, 25. a 26. prosince a omezuje prodej 24. prosince. Z celkem 13 svátků se tak vztahuje jen na sedm resp. osm. Z důvodové zprávy k zákonu však není jasné, proč by se omezení měla vztahovat právě na tyto svátky. Podle zákona máme dva druhy svátků – státní a ostatní. Státními svátky jsou dny, které se váží přímo k českému státu, ostatními svátky jsou církevní svátky a 1. máj. Proč návrh zákona považuje 28. září za svátek významnější než např. 17. listopad, který připomíná události nesmírně důležité?

2. Zákon obsahuje řadu výjimek.

Zákaz neplatí pro prodejny s prodejní plochou do 200 metrů čtverečních, benzínky, lékárny, letiště a nádraží. Ze statistik vyplývá, že v České republice je ve velkých podnicích (více než 250 zaměstnanců – tj. např. velké obchodní řetězce) maloobchodu a velkoobchodu zaměstnáno přibližně 160 tisíc lidí. Střední a malé podniky však zaměstnávají 550 tisíc lidí. Jestliže přijmeme argument předkladatelů zákona, že je třeba chránit zaměstnance, dělíme je tímto na dvě skupiny. Nevím, proč si předkladatelé myslí, že zaměstnanci malých prodejen nemají mít možnost sladit rodinný a pracovní život, tak jak uvádí důvodová zpráva k zákonu.

3. Dojde k redukci pracovních míst

Důvodová zpráva redukci pracovních míst nenápadně i předpokládá: „Dopad na hospodářské subjekty, dotčené podnikatele, bude spočívat na jedné straně v omezení tržeb z prodejů ve svátek, na druhé straně v úspoře mzdových nákladů a části režijních nákladů“. Zároveň to bude redukce pracovních míst vyžadujících minimální kvalifikaci. Návrh se tak nejvíce dotkne nízkopříjmových rodin.

4. Nefunkční odbory a kontrola

Častým argumentem pro přijetí zákona je, že velké řetězce zaměstnance do práce ve svátek nutí a neposkytují jim zákonem předepsané výhody. Pokud se tak někde děje, má to řešit Státní inspekce práce a odbory. Jenže odbory se místo účelné snahy o zlepšování pracovních podmínek snaží o získávání politických funkcí a zřejmě jim na jejich skutečnou práci nezbývá čas.

5. Jdeme proti proudu

Přestože argument, že ostatní něco dělají, je často zcestný, stojí za to se podívat, jaký je trend v ostatních zemích. Ke zpřísnění regulace otevírací doby v obchodech došlo v poslední době jen v Maďarsku a Polsku. Ostatní státy, když dělají změny, tak směrem k liberalizaci. Jedná se např. o Dánsko, Itálii, Austrálii nebo i Německo. A například v socialisty opěvovaném  Švédsku je otevírací doba plně liberalizovaná již od sedmdesátých let.

6. Nevíme, co lidé budou dělat

Neexistuje příliš mnoho odborných prací, které by zkoumali, co lidé po omezení (nebo naopak po liberalizaci) otevírací doby vlastně dělají. Předpokladem zastánců návrhu je, že stráví s rodinnou příjemný, hodnotný den. Ale co když lidé žijí sami a chtějí si díky příplatku za práci o svátku vydělat více? A jak např. víme, že jejich aktivita bude opravdu hodnotnější, než je nyní?