28. srpna 2015

Extremismus, nebo strach?

Petice vědců a osobností českého veřejného života varuje před propadáním extrémním, xenofobním či nacionalistickým náladám ve vztahu k přívalu imigrantů.

 
Nemám pocit, že by se nyní vynořilo víc nácků, než kolik jich máme obvykle, jenom jsou zase více vidět, jako vždy, když se vyskytne nějaká nová příležitost pro demonstraci primitivní nesnášenlivosti. 
 
Většina společnosti této patologii nepropadá, ale má docela obyčejný strach. Strach z masivního přílivu lidí tak odlišné kultury. Lidí, z nichž valná část nemá vzdělání či profesi, kterou by mohli v Evropě uplatnit. Chci věřit, že jsou to (alespoň z většiny) mírumilovní lidé, chci věřit, že většinu z nich do pohybu uvedlo zoufalství, strach z války a hlad. 
 
Jako každý z nás si však kladu otázku, kolik takovýchto osudů dokáže Evropa zaopatřit, aniž by sama upadla do potíží. V zemích EU je nemalá nezaměstnanost, sociální systémy jsou mnohde napjaté, řada států (zejména na jihu) má značné ekonomické potíže už teď. 
 
Ty nejvyspělejší země (Británie, Francie, Holandsko, Dánsko, Švédsko, Německo) mají vysoké procento imigrantů. A nejsou s nimi ty nejlepší zkušenosti. Jen tak na okraj: v minulých dnech uveřejnily novinky.cz informaci, že muslimské ženy z Anglie odcházejí do "Islámského státu", aby se zapojily do budování nové muslimské společnosti, důsledně podřízené právu šaría. Jsou to přitom rodilé Britky. Celý život prožily v té nejdemokratičtější společnosti, a přesto se s ní nesžily. Podobně je to s menšinami na předměstí Paříže a jiných evropských velkoměst.
 
Hlavní příčina našich obav je, že se tyto skupiny opět uzavřou do sebe, přijmou z Evropy jen ekonomické výhody, ale už ne povinnosti, odpovědnost za sebe, za prospěch celé společnosti a ochranu jejích hodnot. 
 
Druhou stránkou problému je počínání EU. Soustavně se jen zabývá kvótami pro rozdělení uprchlíků, nikoli tím, jak jejich nekontrolovaný příliv regulovat. Mezinárodní úmluvy nás zavazují přijímat azylanty, ale právo na azyl má své podmínky. Zda a kteří ze současných běženců tyto podmínky splňují, je třeba řádně zkoumat dřív, než budou vpuštění do svobodného schengenského prostoru. 
 
Evropa by neměla řešit podíl na přijímání imigrantů, ale podíl na ochraně společných hranic. To by ovšem EU musela být politicky odpovědným tělesem, a ne čistě byrokratickou institucí. 
Jiří Oberfalzer

člen vedení senátorského klubu
místostarosta
předseda oblastního sdružení