21. října 2014
Kdo je (a není) na Hradě
Prezident Zeman nepozval na oslavy výročí 28. října na Pražský hrad rektora Masarykovy univerzity a rektora Jihočeské univerzity. Nejsou mu sympatičtí nebo něco podobného.
Možná to pro většinu lidí není důležité. Státní svátek se nějak oslaví, Miloš Zeman tam určitě bude, někdo tam nebude, tak co. Jenomže ono to vůbec není jedno. Miloš Zeman svým rozhodnutím překračuje svoje pravomoci a porušuje státnický charakter své funkce. Prezident nemá právo být malicherný tam, kde vystupuje jako prezident. Musí respektovat pravidla, i když se mu nelíbí. Vzal na sebe důstojnost hlavy státu, s níž se pojí moc, čest, ale také povinnosti. Prezident Zeman zde ukazuje, jak málo si toho je vědom.
Mohli bychom se utěšovat nadějí, že to udělal nějaký horlivý úředník, aby se zavděčil, a pan prezident, že o tom ani neví. Bohužel to není pravděpodobné, protože se to stalo už podruhé.
Před rokem jsem k nepozvání rektora Masarykovy univerzity napsal jako její emeritní rektor toto vyjádření, na kterém ani po roce nemusím (bohužel) nic měnit:
„Zprávu o tom, že rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek nedostal od prezidenta republiky pozvání na oslavy 28. října, jsem nejprve považoval za neuvěřitelnou, později za nedorozumění. Když se potvrdila a ukázaly se její důvody, přijal jsem ji se smutkem nad tím, kam až jsme se v rozbíjení naší politické kultury dostali, ale také s přesvědčením, že něco podobného se už nesmí opakovat. Je věcí nás všech, abychom k tomu nemlčeli a připomínali sobě i jiným tradice a hodnoty, jež musí každý z nás, včetně prezidenta republiky, respektovat.
Masarykova univerzita patří k významným institucím naší země a je úzce spojena s emancipačními snahami českého národa a se vznikem samostatného Československa. Není náhoda, že jedním z prvních legislativních aktů nového státu bylo přijetí zákona o vzniku Masarykovy univerzity (leden 1919). Její zřízení bylo vyústěním po desetiletí trvajících snah českého národa o zřízení druhé české univerzity v Brně, úsilí, které přineslo i lidskou oběť. Musíme být hrdi na to, že naši předkové rozpoznali význam vzdělávání a vědy pro rozvoj českého národa a byli připraveni i za cenu osobního rizika vytvoření druhé české univerzity vybojovat. Jméno prvního československého prezidenta nenese brněnská univerzita náhodou, Masaryk se dlouhá léta aktivně a statečně zasazoval o její vznik a zajímal se o její rozvoj až do konce svého života.
Je zcela nepochopitelné, že právě na oslavách založení samostatného státu bude 28. října na Pražském hradě rektor Masarykovy univerzity chybět. Toto rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana se přímo dotýká všech členů akademické obce Masarykovy univerzity, statisíců jejích absolventů, ale je také vyjádřením neúcty k našim předkům, kteří se v minulosti o vznik druhé české univerzity zasazovali.
Je to o to smutnější, že prezident ČR je ve svém úřadu pokračovatelem právě Tomáše G. Masaryka.
Oslavy státního svátku na Pražském hradě nejsou soukromou akcí prezidenta republiky (na rozdíl od recepce po jejich skončení, kam může pozvat, koho chce). Jsou našimi oslavami, jménem nás, občanů České republiky, je realizuje hlava našeho státu. Právě proto na nich jsou a mají být zastoupeni reprezentanti klíčových institucí naší země, k nimž tradičně patří i veřejné a státní vysoké školy. Mezi nimi nemůže z mnoha důvodů, včetně těch historických a symbolických, nikdy chybět Masarykova univerzita.
Někomu může připadat to, zda je 28. října rektor Bek na Pražském hradě, nebo není, lhostejné. Stejně tak to, koho tam pozve prezident Zeman. Ale nedůležité to není a nejde ani o „osoby a obsazení“. Institucionální rozměr veřejných věcí, stejně jako výkonu státnických funkcí, nelze opomíjet. Právě těmito společenskými akcemi posilujeme identitu našeho národa, spoluutváříme politickou kulturu a přihlašujeme se k hodnotám, z nichž náš stát vzešel a na nichž stojí. Ztratíme-li smysl pro hodnoty a principy, ztratíme mnohem více, než jsme si ochotni připustit.“ (říjen 2013)
Připojuji k tomu po roce jen jednu poznámku. Je slabostí naší společnosti a varujícím signálem, že prezidenta nedokážeme přinutit k tomu, aby své chování v této věci změnil. Ještě horší by bylo, kdyby nám to opravdu bylo jedno. Pak je budoucnost naší demokracie skutečně ohrožena. Na zdánlivých maličkostech totiž záleží, zvláště mají-li institucionální, historický a symbolický význam. Oslava 28. října na Pražském hradě bez prezidenta by byla zvláštní. Stejně tak je ale podivná bez rektora univerzity, jejíž vznik je s 28. říjnem spojen, za jejíž založení byli naši předkové připraveni položit život a která z rozhodnutí prvního čs. parlamentu nese jméno T. G. Masaryka.
