29. ledna 2016

Zdravotnický Velký bratr? Jde z něj strach

V Poslanecké sněmovně čeká na projednání (a schválení?) ministrem zdravotnictví předložená nenápadná novela zákona o zdravotních službách. Kromě jiného počítá se zavedením státem spravovaného Národního registru zdravotních služeb, ve kterém by se na jednom místě povinně shromažďovaly citlivé údaje o zdravotním stavu každého z nás. A to nikoliv anonymně, ale s přiřazením konkrétního rodného čísla! Jinými slovy, nejde o žádnou statistiku.

 
Stát skutečně touží o každém konkrétním člověku znát i tak citlivá data, jako jsou například psychické problémy (deprese, fobie, autismus), inkontinence nebo třeba pohlavní choroby. A navíc i kde, kdy a jak se s nimi daný člověk léčil. 
 
Stát prý nutně potřebuje vědět dokonce takové věci, jako zda paní Nováková náhodou nešla na potrat, nebo zda pan Novák netrpí poruchami erekce. 
 
Anonymizovat tato citlivá data přitom ministerstvo zdravotnictví plánuje až 25 let (!) po smrti každého člověka. 
 
A jaké je zdůvodnění této obludnosti? Podle důvodové zprávy ministerstva bude registr "základnou pro optimalizaci systému úhrad zdravotní péče v ČR, neboť bude obsahovat plně reprezentativní záznamy o péči" a také "bude možné hodnotit dostupnost péče z hlediska různých sociálních a demografických skupin obyvatel". Tyto věty jsou sice na jednu stranu tradičně prázdné a nicneříkající, na druhou stranu ale použité formulace skutečně děsí - "plně reprezentativní záznamy", "porovnání z hlediska sociálních skupin"... Nepřipomíná vám to něco? 
 
Velký bratr, ministr Němeček (nebo někdo v pozadí?) o nás chce vědět opravdu všechno. Proč asi? Jaký je skutečný důvod? A jak konkrétně a detailně plánuje ministerstvo zdravotnictví párovat rodná čísla se sociální a demografickou charakteristikou konkrétních osob? To není jasné. Co je však naopak jasné naprosto, od takto monstrózní databáze je už jen kousek k jejímu využití i k dalším účelům (například ověřování zdravotního stavu při vydávání řidičských nebo zbrojních průkazů). A než se nadějeme, tak i nejdůvěrnější informace o našem zdraví budou věcí veřejnou. 
 
Možná byl na začátku nějaký dobrý úmysl, ale výsledek je bohužel neobyčejně špatný. Jde jen o další zbytečný zásah do soukromí lidí a o další zbytečnou práci pro státní úředníky. Zde navíc v oblasti skutečně velmi osobní a citlivé, možná až intimní. A z toho jde strach. 
 
Argument, že registr bude neveřejný, a tudíž ke zneužití údajů (a následně třeba k vydírání) nemůže dojít, působí v dnešní době, kdy se amatérští hackeři dostanou i do e-mailové schránky premiéra a ti profesionální třeba do Pentagonu, opravdu poněkud úsměvně, až naivně. Nemluvě o tom, že současná vláda není s to hladce rozchodit ani nesrovnatelně jednodušší registr motorových vozidel, takže fungování zdravotnického Velkého bratra vytváří i po technické stránce více otázek nežli odpovědí. V situaci, kdy stát tato data zcela zjevně vůbec nepotřebuje, není žádný důvod, aby je shromažďoval a desítky let archivoval. Věřme, že se najde dost rozumných poslanců, kteří tuto zrůdnost nepřipustí a novelu zamítnou. 
MUDr. Ferdinand Polák, Ph.D.

exnáměstek ministra zdravotnictví