prof. Petr Fiala

předseda strany
poslanec PČR

Truhlářská 1016/9
110 00  Praha 1
Šilingrovo náměstí 257/3
602 00  Brno

Životopis

Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. (1964), politolog, univerzitní profesor a politik, je významnou osobností akademického i veřejného života.

V osmdesátých letech se účastnil nezávislých občanských iniciativ. Po listopadu 1989 se podílel na založení oboru politologie. Řadu let vedl katedru politologie, později katedru mezinárodních vztahů a evropských studií, byl ředitelem Mezinárodního politologického ústavu a děkanem Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Ve svém rozsáhlém vědeckém díle se specializuje na srovnávací politologii a evropskou politiku. Je autorem více než 200 odborných studií publikovaných v řadě zemí, podílel se na řešení mnoha národních i mezinárodních výzkumných projektů. K jeho nejznámější knihám patří např. Evropská unie (s M. Pitrovou, 2003, 2009), Teorie politických stran (s M. Strmiskou 1998, 2009), Katolicismus a politika (1996), Partie i systemy partyjne Europy Środkowej (s A. Antoszewskim, R. Herbutem a J. Srokou 2003), Die Verborgene Kirche (s J. Hanušem 2004), Laboratoř sekularizace (2007), Evropský mezičas (2007, 2010), Politika, jaká nemá být (2010), z poslední doby Občané, demokraté a straníci (2015) a Na konci bezstarostnosti (2015).

Jako rektor vedl po dvě funkční období Masarykovu univerzitu (2004–2011), která se v té době stala nejžádanější českou vysokou školou a významnou středoevropskou vzdělávací a výzkumnou institucí. Dlouhodobě působí v institucích a orgánech zabývajících se vysokým školstvím a výzkumem v ČR i v zahraničí, byl také předsedou České konference rektorů. Zastával řadu veřejných a odborných funkcí, byl členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, byl členem Akreditační komise, místopředsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace, působil jako hlavní vědecký poradce předsedy vlády.

V letech 2012–2013 byl ministrem školství, mládeže a tělovýchovy; podařilo se mu stabilizovat resort a svou koncepční a přesvědčivou prací si rychle získal důvěru veřejnosti. V roce 2013 odmítl účast v Rusnokově vládě, protože nesouhlasil se způsobem jejího ustavení. V říjnu 2013 byl s velkým množstvím preferenčních hlasů zvolen poslancem za ODS. Od ledna 2014 je předsedou Občanské demokratické strany.

Články (113)

Další články