13. března 2014

Ano, jde o demokracii

Říká se, že politice dnes chybí velké téma. Možná jen proto, že žádné nechceme vidět. A mnozí se snaží, aby občané žádné klíčové téma nerozpoznali.

 
Dnes je to možná jen hlas volajícího na poušti, ale brzy se rozhlédneme kolem sebe a zjistíme, že se ve spleti kontrol, administrace, integrace a transparentnosti někam vytratila individuální svoboda. 
 
Chránit ovšem potřebuje i sama demokracie. Příliš o ni nepečujeme, a v poslední době jsme dokonce dovolili, aby začala být oslabována. 
 
Před několika lety jsem napsal obranu demokratické politiky. Vyjmenoval jsem deset věcí, kterými politika nemá být: nepřetržitým hlasováním, rozhodováním všech o všem, zábavou, žurnalismem, obchodem, kompromisem, byrokracií, právem, účetnictvím a nemá být globální. Po nejnovějších zkušenostech bych ještě přidal, že politika nemá být managementem. 
 
Úspěšné hnutí ANO nám totiž začalo předvádět, co v praxi znamená jeho představa řídit stát jako firmu. Tři příklady: 
 
1. Když se nehodí pravidla, tak je nedodržíme. Andrej Babiš má být ministrem financí, ale nemá to, co museli mít dosud všichni členové vlády, totiž lustrační osvědčení. Pravidlo se za pomoci prezidenta Zemana obešlo. Výjimka pro šéfa podniku je možná ve firmě, v demokracii ne. 
 
2. Ve firmě se také nemůže moc diskutovat. Ve sněmovně se diskutuje dlouze a pořád, od toho taky Parlament je. Ale nás (rozuměj hnutí ANO) to zdržuje od práce, chceme "makat", tak diskusi omezíme. Firemní kultuře by to asi neublížilo, demokracie je postavena na diskusi a na právech menšiny a opozice. 
 
3. Od firmy se očekává, že prosazuje svoje ekonomické zájmy nejrůznějšími cestami. Hnutí ANO se tedy hned pustí do prosazování podpory bioplynu, s nímž náhodou podniká majitel firmy, Andrej Babiš. Politika ale musí dbát o prospěch státu, o rovnost šancí, o spravedlnost. Hnutí ANO má v některých věcech pravdu. Převzalo části našeho programu a využilo našich problémů k volebnímu úspěchu. To akceptujeme. 
 
Boj proti korupci zní ovšem – při propojení politické, ekonomické a mediální moci – už trochu nedůvěryhodně. Nechceme-li se jednou probudit v zemi, kde vládne firemní pořádek, ale kde není demokracie, tak se rychle začněme společně bránit.