Novinky Mediální výstupy

Nejsem typ člověka, který ve sněmovně jen sedí na zadku

Od roku 2006 ho Boleslaváci znají jako náměstka primátora, na starosti měl coby ekonom především rozpočet a finance města. V roce 2013 Adolf Beznoska uspěl ve volbách do parlamentu a stal se poslancem. Jak hodnotí svoji práci po roce ve sněmovně, co je pro ně důležité a jak se změnil jeho názor na politiku?

Co vám přinesl první rok v Poslanecké sněmovně? 

Určitě jsem především o něco zkušenější. Pronikl jsem do toho, jak funguje sněmovna a jak probíhá vlastní legislativní proces, ale především jsem si uvědomil, jak strašně těžké je něco změnit, když člověk sedí v opoziční lavici. Jakkoliv je to náročné, ta práce smysl má. Určitě to nejsou zbytečně prosezené hodiny, což si mnozí lidé myslí. 

Když se po tom roce ohlédnete dozadu, co už máte za sebou, o čem si můžete říci, že za vámi zůstal kus práce? 

V poslaneckém klubu ODS to je rozděleno tak, že každý máme svou oblast, já se zabývám především legislativou, která se týká ekonomického sektoru. Na starosti mám ale i sociální oblast, kde jsem se za ten rok opravdu hodně naučil, i když je přede mnou ještě velký kus práce. Mým úkolem je danou problematiku (návrh zákona nebo novely) nastudovat tak, abych kolegům v klubu mohl říci, proč a jak bychom měli hlasovat a ten názor dokázal obhájit. Snažím se dělat aktivně opoziční práci, stejně tak jako jsem byl zvyklý být aktivní v komunální politice, nejsem typ člověka, který dokáže jen sedět na zadku a poslouchat. 

Jste také předsedou podvýboru pro bankovnictví, pojišťovnictví a finanční trhy, v čem to spočívá? 

V podvýboru probíráme návrhy zákonů z dané oblasti a připravujeme stanoviska pro jednání rozpočtového výboru Sněmovny. Rovněž jsem v průběhu roku uspořádal dva podle mého názoru velmi zajímavé a hojně navštívené semináře. První byl seminář o kybernetické bezpečnosti, což je stále aktuálnější téma, a potom seminář, který se zabýval formami bezhotovostního placení a jeho vlivu na potírání šedé ekonomiky. 

Změnila tahle zkušenost váš pohled na komunální politiku, konkrétně samozřejmě myslím Mladou Boleslav? 

Získal jsem trošku odstup a současně si uvědomuji, jak moc si vážím práce lokálních politiků, kteří svým obcím chtějí opravdu prospět. A takové u nás v Mladé Boleslavi máme. Parlamentní politika je přece jen trošku jiná. Není tolik o té konkrétní práci pro město, kterou komunální politik i lidé v obci mohou vidět. 

Trošku to zní, jako by vám komunální politika chyběla? 

Předně musím podotknout, že práci poslance jsem si vybral dobrovolně a jsem velice rád, že mi lidé dali důvěru a do parlamentu mě vyslali. Nicméně ten bezprostřední kontakt s lidmi, ten mi chybí. Pokaždé, když jsem dělal kampaň, rozdával jsem soukromou mailovou adresu, a lidé mi často spíše než na radnici psali právě na ten soukromý mail. Svěřovali se mi se svými starostmi a trápeními, mohl jsem pomoci konkrétnímu člověku nebo aspoň sdílet osudy lidí… To mi paradoxně chybí, lidé mi klidně mohou psát i nadále, ale mailů ubylo. Snad si myslí, že když nejsem na radnici, neumím pomoci. Proto připomínám, pište, jsem tady pro vás stále. 

Máte pocit, že ze své pozice dokážete udělat něco konkrétního i pro Boleslav a její obyvatele? 

V to samozřejmě doufám. Navíc ani po odchodu z radnice jsem pro město pracovat nepřestal. Jsem členem zastupitelstva, spolupracuji třeba na integrovaném plánu rozvoje území, také jsme na startu nového programovacího období a otvírá se nám možnost získat peníze z Evropské unie. Udělám všechno pro to, by byla Boleslav první na řadě a stejně úspěšná, jako tomu bylo v období minulém. 

Nakousli jsme komunální politiku, vraťme se tedy ještě k výsledku posledních voleb. Jak je vnímáte, byl jste překvapen? 

Tvrdím už dlouho, že za ODS je v Boleslavi takový kus práce, že si toho musel všimnout každý. Osobně jsem tipoval, že se dostaneme na 30 procent, reálně to bylo trošku méně, ale v zásadě jsem spokojen. Trošku mě mrzí nízká volební účast a poměrně mě zaráží úspěch spojení Volby pro Mladou Boleslava hnutí ANO. Při vší úctě k práci Jirky Boušky je to spíš odraz úspěchu člověka, který s Boleslaví nemá vůbec nic společného, jestli mi rozumíte. 

Je o vás známo, že jste přívrženec klasické parlamentní demokracie a také jste byl proti přímé volbě prezidenta. Nabízí se otázka, jaký je váš názor na současného prezidenta? 

Ano, byl jsem proti přímé volbě. Jakkoliv si myslím, že prezident coby autorita si zaslouží úctu už z titulu svého úřadu, některé politické kroky, některé výroky Miloše Zemana jsou pro mě naprosto nepřijatelné. Způsob komentování chování skupiny Pussy Riot, cesta z Číny soukromým tryskáčem, servilnost vůči Rusku, vyjádření týkající se zdravotně postižených žáků škol a jejich jistá separace… Toto a celou řadu dalších kroků považuji za velice nešťastné. Podle mého názoru pan prezident úřad nevykonává s nadhledem a pokorou, prezidentský úřad znevažuje pro mě téměř neakceptovatelným způsobem. 

Měla pracovní změna a částečné přesídlení do Prahy nějaký vliv i na váš osobní život? 

Pravda je, že v době zasedání Sněmovny jsem v Praze od úterka do pátku i zůstával, protože bych se domů jel jen vyspat a brzy ráno bych musel vyrazit zpátky. V mém věku už ale moje přítomnost doma není nikterak vehementně vyžadována, dceru mám už dospělou a dokonce jsem dědečkem. Ale je tu i období, kdy se věnuji regionu, a to jsem doma a snažím se komunikovat se starosty regionu. Aktuálně připravuji seminář s tématem Strategické plánování a financování ze zdrojů EU pro starosty okresů Kolín a Nymburk. Moje žena má pro moji práci pochopení, a navíc já jsem měl vždycky víc aktivit, nejsem typ "muže domácího" a ona je na to už za ta léta se mnou zvyklá. Ať už jsem jezdil po hokejových zápasech jako hráč nebo trenér, nebo později v prvních letech na radnici, vlastně nikdy jsem doma moc nepobyl." 

 

(Autor: Šárka Charousková)