Novinky Mediální výstupy

Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, 

 

téma čerpání evropských fondů je poměrně závažné, není to téma jednoduché. Ve skutečnosti nejenom v odborném aparátu českých ministerstev, ale i na české politické scéně existuje skutečně jenom velmi omezený počet lidí, který můžeme zcela zodpovědně označit za skutečné odborníky, a z tohoto pohledu je to téma, které vyžaduje poměrně hluboký stupeň znalostí. Na druhé straně, jak jsem již řekl, je to téma vážné, které bychom neměli podceňovat, ale neměli bychom také zapomínat na historii. Jsou tady kritizovány operační programy a jejich čerpání, které jsou prováděny v tomto programovacím období, které započalo 1. ledna 2007. 

 

Já bych chtěl jenom připomenout, že vlády sociální demokracie, resp. vláda sociální demokracie, která končila 3. září 2006, čili pouhé necelé čtyři měsíce před začátkem nového programovacího období, nedokázala schválit a prosadit jeden jediný operační program. Jeden jediný operační program! Celé dva roky od roku 2004 v podstatě nebylo odpracováno prakticky vůbec nic. Jediné, co bylo předhozeno, je struktura více než 20 operačních programů. Struktura, která se jednoznačně ukázala jako neefektivní, jako špatná, jako vadná, jako struktura, která přímo systémově vede k problémům, které dnes tady řešíme. Byla to prostě výrazná chyba vlády, která tady vládla do roku 2006, že zvolila tuto strukturu 24 operačních programů a nedokázala ji připravit. 

 

Já se plně hlásím k tomu, co tady řekl pan předseda sociální demokracie poslanec Sobotka, že jsem seděl v té minulé vládě. Na druhé straně ano, já jsem byl zodpovědný za operační program lidské zdroje a zaměstnanost, který byl schválen a certifikován hned jako druhý ze všech českých operačních programů, čili já si za tímto programem stojím. Myslím si, že i jeho stávající čerpání dokazuje, že byl připraven dobře a kvalitně a že relativně slušně funguje a pomáhá například i v politice zaměstnanosti. 

 

Na druhou stranu bychom neměli bagatelizovat to, že nemá smysl strkat hlavu do písku a nalhávat si, že ČR patří k těm členským zemím, které čerpají dobře. Údaj, který tady již zazněl, že jsme čtvrtí odzadu, je údaj pravdivý. Je to údaj pravdivý, je to údaj burcující, určitě nám tady bliká pomyslná oranžová kontrolka a neměli bychom s tím být spokojeni, protože za námi jsou jenom Rumunsko, Bulharsko a Itálie. Čili tato společnost - teď se nechci dotknout těchto tří zemí - není zrovna společnost z hlediska čerpání a finančního hospodaření apod., ve které já se cítím komfortně. I z tohoto důvodu bychom měli skutečně zapracovat na tom, abychom se dostali směrem nahoru. Rezervy a problémy samozřejmě máme, víme však o nich a vláda podniká kroky ke zlepšení situace. Na druhou stranu bych rád mírnil nevěcnou a nepodloženou hysterii, které jsme byli svědky v některých médiích i v předcházejících veřejných vyjádřeních, včetně vystoupení v této Sněmovně. Mým cílem proto není situaci bagatelizovat, ale ani přeceňovat existující problémy a vytvářet katastrofické scénáře. Nejlépe bude situaci zhodnotit na základě prosté rekapitulace faktů. 

 

V říjnu 2011 provedly orgány Evropské komise audit operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost. Jeho výsledky jsou shrnuty v návrhu auditní zprávy, jejíž anglická verze byla české straně zaslána 22. prosince loňského roku. Dne 5. prosince 2011 poslala česká strana na Komisi žádost o platbu v rámci operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost ve výši necelých 47 milionů euro. Přitom je důležité si uvědomit, že zaslání žádosti bylo nezbytné pro splnění tzv. pravidla N+3, to znamená, aby se finanční alokace přidělená pro rok 2008 vyčerpala do konce roku 2011. Pokud by k zaslání této žádosti nedošlo, operační program by přišel o část finančních prostředků. Jinými slovy totéž: nemohli jsme jinak, než žádost poslat, jinak bychom část peněz museli vrátit zpět do evropského rozpočtu. Dne 25. ledna 2012 Komise předala české straně dopis generálního ředitele pro zaměstnanost, do jehož působnosti v rámci orgánů Komise spadá mj. právě operační program vzdělávání pro konkurenceschopnost. 

 

V tomto dopise pozastavuje komise platební lhůtu pro proplacení žádosti o zmíněnou platbu. Komise se přitom odvolává na článek - a to je důležité - 91 nařízení 1083/2006, které upravuje fungování evropských fondů. Komise pozastavení lhůty pro proplacení žádosti zdůvodnila existujícími průkaznými prvky naznačujícími závažné nedostatky ve fungování řídících a kontrolních systémů operačního programu "Vzdělávání pro konkurenceschopnost". 

 

Dále pak Komise zmiňuje podezření, že některé výdaje proplácené v rámci tohoto operačního programu jsou spojeny se závažnými nesrovnalostmi, jež nebyly opraveny. Nedostatky zmíněné Komisí spadají podle příslušného nařízení do takzvané kategorie tři. To znamená, že podle Komise operační program "Vzdělávání pro konkurenceschopnost" funguje pouze částečně a jsou nutná zásadní opatření ke zlepšení. V tomto stavu komise nepřijímá žádné žádosti pro platbu, respektive na jejich zaslání do zjednání nápravy reaguje právě dopisem pozastavujícím platební lhůtu. 

 

Obnovení plateb je nyní podmíněno přijetím opatření na české straně, která povedou ke zlepšení fungování systému kontroly a řízení a provedením finanční opravy za předchozí období a finanční opravy u částek, kde byly zjištěny nesrovnalosti. Provedení těchto nápravných opatření komise ověří. 

 

Podle dosavadních informací z Bruselu lze českou verzi auditní zprávy očekávat na přelomu únor a března letošního roku. Následně bude mít Česká republika oficiálně dvouměsíční lhůtu na vypracování odpovědi na dopis komise. 

 

Stručně shrnuto je to tedy tak, že audit komise prokázal závažné problémy v operačním programu. Na tomto základě komise konstatovala nesrovnalosti dle stupně tři. V takové situaci by dopis pozastavující platební lhůtu přišel k jakékoliv žádosti o platbu, kterou by Česká republika komisi zaslala k tomuto operačnímu programu. Současně platí, že pokud by Česká republika neposlala zmíněnou žádost o platbu, byla by ohrožena část finanční alokace, kterou bylo nutné do konce roku 2011 vyčerpat. Z hlediska České republiky je tak situace výsledkem volby menšího zla, z hlediska Evropské komise také nebylo asi možné volit jiný postup. 

 

Pokud jde o spekulace o případném zastavení celého operačního programu "Vzdělávání pro konkurenceschopnost" či ztrátu celé finanční alokace na tento operační program, opět bych apeloval, dámy a pánové na věcnost. Je pravdou, že komise má dle článku 92 příslušného nařízení 1083/2006 Sb. možnost aplikovat úplné pozastavení plateb, tak zvanou suspendaci v daném operačním programu. Jak jsem však již uvedl, současné rozhodnutí bylo učiněno podle článku 91, nikoliv tedy 92, který stanoví jasný postup tak, aby platby mohly být obnoveny. 

 

Za důležité považuji oddělit dvě roviny problému. To první je hodnocení jednotlivých projektů v daném operačním programu, a to zejména z hlediska efektivního využití finančních prostředků v dalších měsících. Nemá cenu zde obšírně hovořit o některých konkrétních mediálně exponovaných projektech. Nejčastěji zmiňované "Sport" a "Okno" navíc nebyly dosud coby žádost Komisi vůbec zaslány, tudíž nemohly být důvodem pro pozastavení platební lhůty. 
 

S panem ministrem školství jsem o této věci opakovaně jednal a pan ministr činí kroky k nápravě a ví, že je činit musí a má k tomu také stanovené časové lhůty. 

 

Druhou rovinou je otázka řízení a kontroly, která spadá do působnosti vícero resortů. I zde mohu ujistit Poslaneckou sněmovnu, že věc je řešena ve spolupráci s Ministerstvem financí a Ministerstvem pro místní rozvoj. Byla již připravena řada konkrétních opatření v oblasti zadávání, administrativní kapacity a systému auditu. Souběžně probíhá komunikace s Evropskou komisí tak, aby se věc vysvětlila a problémy byly co nejdříve odstraněny. Pan ministr Jankovský, jak zde informoval, jednal s komisařem odpovědným za kohezní politiku 30. ledna letošního roku v Bruselu. 

 

Pokud jde o v některých médiích zmíněnou možnost plošného pozastavení plateb pro Českou republiku napříč všemi operačními programy, tu považuji za tak nereálnou, že se jí odmítám v tomto expozé jakkoliv věnovat. Není totiž možné dílčí problémy jednoho operačního programu vykládat jako celkové selhání čerpání evropských fondů ve všech osmnácti českých programech, které řídící orgány v současném programovém období spravují. 
 

Závěrem mi dovolte zdůraznit k tomuto tématu operačního programu to, co považuji za nejdůležitější. Čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti je příležitostí k rozvoji České republiky. Bez nadsázky tu jde o národní zájem. Je nutné, aby získané prostředky byly vynaloženy efektivně a posílily tak konkurenceschopnost České republiky. Proto apeluji napříč politickým spektrem na to, abychom do čerpání nepromítali domácí politické půtky, ale usilovali společně o účinné využití prostředků v zájmu celého státu. 
 

A chci také apelovat na to, aby nebyla vyvolávána mediální hysterie, jakkoliv tuto věc nemáme bagatelizovat, v zájmu toho, aby byly posíleny právě regionální operační programy, protože za touto pozicí České sociální demokracie prakticky nic jiného není, než aby byly zpochybněny celostátní operační programy a finanční prostředky poskytnuty regionálním operačním programům. Jde o národní zájem, o příliš důležitou věc na to, abychom tady pokračovali v těchto politických hrátkách.