27. dubna 2013
ODS se může o své starosty opřít a musí je podpořit
Závěry Ideové konference - setkání starostů ODS na téma výkon veřejné správy v Brně 27. dubna 2013
- ODS je stranou stovek komunálních politiků. V tom smyslu je to právě ODS, kdo je „strana starostů“.
- Starostové jsou jediní představitelé veřejné moci, kteří se opírají o pevnou, jistou, dlouhodobou a silnou podporu veřejnosti. ODS se může o své starosty opřít a musí je podpořit. Musí zabránit jejich zpochybňování a znevěrohodňování.
- Prioritním úkolem státu ve vztahu k obcím a občanům nemají být revoluční reformy veřejné správy, ale zásadní redukce agendy státu a tím spojené administrativy a byrokracie. A to jak vůči obcím a jejím představitelům, tak vůči občanům.
- Obce uvítají spíše méně změn. Odmítáme, aby o tom, jak se rozhoduje a spravuje naše země, rozhodovali úředníci pouze svým byrokratickým pohledem bez politického zadání. Taková průběžná reforma veřejné správy s sebou nese jen nestabilitu a nejistotu, ne potřebnou stabilizaci a zkvalitnění výkonu státní správy. Příkladem může být stavební nebo přestupkové řízení. Obtíž řešení sousedského sporu není neodbornost úředního řízení, ale také nedostatek autority. A autority bez lokální znalosti lze dosáhnout jen velmi obtížně, jestli vůbec.
- Jedním z hnacích motorů rozvoje obcí je i konkurenční prostředí mezi obcemi. Každá chce být něčím výjimečná. Chce dát svým občanům něco navíc. Stát musí toto zdravé soutěžení, na kterém vydělává občan, podpořit. Neničit jej snahou o jednotící pravidla, která nerespektují přirozené odlišnosti. Např. otázka transparentnosti se nejvíce rozvíjela v okamžiku, kdy s ní přišli sami starostové jako s vlastní iniciativou bez toho, aniž by jim ji někdo shora diktoval (nejlepší web, lokální mms-ing....). Snahy o vhodné usměrňování shora typu „vše v jednom registru smluv a objednávek na jednu korunu“ je třeba odmítnout. Bohatství našich obcí je v jejich odlišnosti a rozmanitosti.
- Výzvou je též řešení počtu obcí. V České republice je nejvyšší na počet obyvatel z celé EU. Politikou ODS ale nesmí být direktivismus, změnu nelze shora nadiktovat. Samy obce ví nejlépe, co je pro ně přínosné. Bez jejich hlasu nelze uskutečnit žádnou rozumnou změnu.
- Omezení počtu obcí může jít jen cestou přirozeného vývoje postaveného na dobrovolnosti. Přirozeným úkolem státu by mělo být bránit rozpadu obcí a nastavit limity pro vznik nových územních celků.
- ODS je přesvědčena, že obce jsou podrobeny takovému množství kontrol z pohledu finančních úřadů, krajů, státní správy, tak i orgánů samotných samospráv a veřejnosti, že nevidíme jako smysluplný krok rozšiřovat roli NKÚ i na činnost obcí.
- Obce se shodly na nutnosti změnit zákon o veřejných zakázkách, aby byly nejen transparentní, ale i zvládnutelné v čase. Proto prosazujeme, aby ÚOHS měl pro svá rozhodnutí stanoveny závazné časové lhůty.
- Rozvíjení smíšeného modelu státní správy je vhodnější cesta než centralizace a zavedení odděleného modelu.
- Preferujeme financování přenesené působnosti na základě skutečného výkonu.
