Vesnickým obchodům ublížilo zavedení EET
(Mělnický deník) Včele Spolku pro obnovu venkova ČR stojí jeho předsedkyně Veronika Vrecionová, která vystřídala ve funkci svého předchůdce Eduarda Kavalu, starostu obce Bělotín na Olomoucku.
Na co se ve své činnosti ve spolku zaměřujete?
Rozhodla jsme se, že navážu na práci pana Kavaly, a tak jsem nechystala žádné převratné změny. Spolek má svoji nezastupitelnou a jasnou roli, i když část agendy se překrývá s dalšími organizacemi působícími na venkově, jako je Sdružení místních samospráv nebo Svaz měst a obcí. V otázkách, kde máme společný zájem, se snažím ještě více prohloubit spolupráci. Týkalo se to například zvýšení rozpočtových určení daní, kde se podařilo přidat sedm nebo osm miliard. Myslím, že je to správná cesta. Spolek by se měl více věnovat i problematice životního prostředí, sucha, půdy a její kvality. To jsou velmi silná témata, která budou společností rezonovat čím dál tím více.
Ohlédněme se za uplynulým Rokem venkova, kdy se poukazovalo na problém jeho vylidňování a zhoršování obslužnosti. Jak tuto problematiku vidíte vy?
Opouštění venkova je celoevropský trend a místní samospráva může pomáhat zachovat dopravní a další obslužnost. Podle mne ale nikdo neopouští venkov jen kvůli tomu, že si nemůže pohodlně nakoupit. Je to jen jedna kapka ke druhé. Co se týká obchodů, jsem přesvědčena o tom, že malým obchůdkům a hospodám velmi ublížilo zavedení EET. Tendence, že někde budou provozovat obchody starostové, není správná cesta. Teď se dokonce uvažuje i o státní podpoře pro malé obchody na venkově. To je totální nesmysl, protože tato záležitost musí zůstat na místní samosprávě. Důležité je dostat do obcí co nejvíce finančních prostředků a ony si o jejich přerozdělení musí rozhodnout samy. V tomto ohledu by například pomohlo posílení rozpočtových určení daní.
Spolek pro obnovu venkova stál u zrodu soutěže Vesnice roku, v jejímž rámci se uděluje Oranžová stuha za spolupráci obce se zemědělci. Jaké máte zkušenosti se vztahy obcí a zemědělců?
Je to velmi individuální. Znám mnoho obcí, které spolupracují s místními zemědělci a vzájemně si vycházejí vstříc. Vím však také o obcích, kde například starosta bojuje se zemědělcem, který není ochotný změnit způsob hospodaření, přitom při každém přílivovém dešti vyplaví část obce. Oranžovou stuhu považuji za úspěšný projekt. Přesně tímto směrem by se měl Spolek pohybovat. Pokud máte nějakou velkou firmu, působící na venkově a její management sídlí na pražském Václaváku, nemůže znát všechny okolnosti života na vesnici. Jestliže tam ale daný zemědělec žije a pracuje, žije tam jeho rodina, tak si většinou vytváří i dobré vztahy se zástupci obcí. Na druhou stranu ale hovořím se starosty, kteří mají na území obce velkou firmu a jsou spokojeni, protože vzájemná spolupráce dobře funguje. Nikdy to není a nemůže být černobílé.
Nyní musíte skloubit funkci předsedkyně spolku i poslankyně. Co vás tedy hlavně čeká v letošním roce v obou pozicích?
Jedním z důležitých témat pro letošní rok budou třeba diskuse o dopadech Společné zemědělské politiky EU po roce 2020 na naše zemědělství a také na rozvoj venkova. Důležitých témat, která se týkají obcí, zemědělství a venkova bude jistě mnohem víc. V tomto směru považuji souběh obou pozic za velmi praktický pro přenos zkušeností z praxe do legislativního procesu a naopak.
(Autor: Otto Lokaj)
expert pro zemědělství a venkov
