Projev na pietním aktu Jáchymovské peklo
26. května 2012
Projev ministra životního prostředí Tomáše Chalupy na setkání politických vězňů komunistického režimu Jáchymovské peklo.
Vážení členové Konfederace politických vězňů, milá Naďo, vážení hosté, dámy a pánové,
dovolte mi především, abych omluvil nepřítomnost předsedy Vlády České republiky pana Petra Nečase, který v tuto chvíli je zaneprázdněn jinými státními povinnostmi a pověřil mě, abych pozdravil vaše pietní shromáždění i jeho jménem, jakož i jménem celé vlády.
Ne nadarmo se této pietní vzpomínkové akci říká Jáchymovské peklo. Do ráje, nebo do pekla by se měly dostávat lidské duše až po smrti. Do tohoto pekla byli odpůrci režimu vrženi již zaživa. Systematičnost režimu byla v tomto ohledu zrůdná, nelidská, bestiální a nepochopitelná. Člověk je jeden z mála tvorů na světě, který zabíjí, aniž by musel. To, co se dělo zde v Jáchymově, bylo vraždění, kterého je schopen jen ten, kdo pohrdá sám sebou jako člověkem.
Záměrem režimu nebyla údernická práce vězňů v uranových dolech. Záměrem bylo zlomit jejich odpor. Jejich čest. Jejich důstojnost a také jejich lidství. Zničit jejich duše a navždy zatratit ty nejlepší lidské vlastnosti a mravní hodnoty, které v nich byly po generace pěstovány a které je držely při životě. Při životě v pekle.
Co vlastně od nás očekávají všichni ti umučení, zastřelení na útěku, spadlí do nastražené léčky, usmýkaní k smrti v dolech, ubiti na samotkách, zašlapáni do země – zkrátka ne vlastní vinou předčasně mrtví?
Že my, kteří jsme netrpěli ve věznicích a lágrech, a tudíž nemáme co odpouštět, odpustíme jejich jménem jejich včerejším trýznitelům a vrahům? Že uděláme za minulostí tlustou čáru, a tím se dobrovolně vzdáme schopnosti jemného rozlišování mezi dobrým a zlým? Anebo nás žádají o to nejmenší – podle možnosti nezapomenout?
Žádají nás o pochopení, že jen naše úporná, časuvzdorná vzpomínka zpětně dodává jejich utrpení smysl. Odmítali se nechat zlomit, protože mysleli na nás, a naše synovská povinnost je myslet na ně, znovu a znovu si uvědomovat smysl jejich obětí a nedopustit, aby se podobné hrůzy ještě někdy opakovaly.
Do roku 1989 komunistickými galejemi prošly stovky tisíc lidí. Byli to vojáci západních armád, kněží, příslušníci inteligence anebo také obyčejní sedláci, kteří se vzepřeli povinně-dobrovolnému združstevnění, srozumitelně a pravdivě řečeno - krádeži. A protože se vždy jednalo o akt mravního odporu, dovolím si tvrdit, že to byla duchovní elita národa.
Někdy se může zdát, že po všech těch zkušenostech, odhaleních zločinné povahy komunistického režimu, není nic jednoduššího a vděčnějšího než stát na vaší straně. Bohužel dobře víme, že na vzestupu jsou síly, kterým samotná vaše existence je trnem v oku.
K účasti na obdobných setkáních ani mne, ani mé kolegy z vlády nevedou žádné populistické důvody. Vede nás vědomí toho, že vaše muklovské osudy a názorová pevnost jsou součástí našeho politického étosu. Chceme ctít ideály, kterým mnozí z vás obětovali svou osobní svobodu a někteří i životy. Účastníme se těchto pietních aktů z přirozené úcty k vaší statečnosti, k vašemu neocenitelnému přínosu k duchovnímu, ale i hmotnému rozvoji českého národa.
Muklové nejsou jen připomínkou naší smutné historie, ale jsou živoucím vzorem statečnosti a morální integrity. Vzhledem k probíhajícímu ideovému sporu jsou bývalí političtí vězňové pojistkou naší demokratické budoucnosti. Proto jim patří naše úcta.
Štítky:
projev
