25. listopadu 2017
V Bruselu se chystá přerozdělování migrantů bez jakéhokoliv stropu
(www.parlamentnilisty.cz) „Dosavadní systém příjímání migrantů podle tzv. kvót by měl být podle současných představ europarlamentu nahrazen trvalým a povinným přerozdělováním, bez jakékoliv horní hranice. Něco takového je samozřejmě naprosto nepřípustné a v žádném případě to nepodpoříme,“ vyvětluje nejnovější záměry vedení EU jeden ze služebně nejstarších europoslanců Jan Zahradil. Ke snaze Bruselu vytvořit i nová, stejná pravidla pro stanovení sociální dávek ve všech členských zemích Unie pak ještě dodává: „Vidíme tu přesvědčení některých evropských elit, že přízeň občanů pro stále těsnější integraci je možné si koupit dotacemi nebo třeba nabídkou vyšších dávek, které zajistí ‚Evropa‘. Je to ale také snaha vypořádat se s ‚nevítanou‘ konkurencí pracovních sil z nových členských států EU.“
Podle vyjádření některých českých europoslanců by se mělo kolem Vánoc jednat ohledně nové bruselské legislativy, ve které se údajně mají schválit opatření k tomu, aby všechny členské státy EU musely už povinně každým rokem přijímat určitý počet migrantů. To znamená, že by se tzv. uprchlické kvóty zrušily, nicméně přijímat běžence by se stalo zákonnou povinností každé členské země. Máte k tomuto návrhu více informací a co si o tom myslíte?
Jde o zásadní revizi dosavadních, tzv. dublinských pravidel, podle kterých musí příchozí požádat o ochranu v první členské zemi EU, do které vstoupil. Tento systém by měl být podle představ europarlamentu nahrazen trvalým a povinným přerozdělováním migrantů, bez jakékoli horní hranice. Něco takového je samozřejmě naprosto nepřípustné. V otázce komu, za jakých podmínek a na jak dlouho bude někomu uděleno – zdůrazňuji – privilegium pobytu, musejí mít konečné slovo státy, a nikoli nějaký sbor úředníků v Bruselu. V žádném případě nic takového nepodpoříme.
V Bruselu je také „žhavým tématem“ harmonizace sociálních dávek v členských zemích EU. Řada českých politiků si takový systém nedokáže vůbec představit, když už i dnes je terčem silné kritiky dosavadní výše podpor, které berou někteří nepřizpůsobiví občané v ČR. Podle některých politologů to má být také jedním z důvodů toho, proč levice prohrála parlamentní volby v Česku tak fatálním způsobem. Jaký účel zmíněná harmonizace vůbec má? A souvisí nějak s migrační krizí?
Ve vyhlášení tzv. sociálního pilíře EU, který by podle představ jeho tvůrců měl někdy ve vzdálené budoucnosti přinést i harmonizaci sociálních systémů, se sešlo několik faktorů. Jednak jde o přesvědčení, že vše v Evropě je nutné postupně harmonizovat, dostat pod kontrolu EU a centrálně řídit v rámci nějakého evropského státu. Dále tu vidíme přesvědčení některých evropských elit, že přízeň občanů pro stále těsnější integraci je možné koupit – dotacemi, přerozdělováním, nebo třeba nabídkou vyšších dávek, které zajistí „Evropa“. A v neposlední řadě je tu relativně nová snaha některých vlád zajistit „stejnou odměnu za stejnou práci“, což v překladu není nic jiného než snaha vypořádat se s nevítanou konkurencí z nových členských států.
Nemusím ani dodávat, že z mého pohledu jdou tyto snahy zcela špatným směrem. Sociální politika je v kompetenci členských států a tak to musí zůstat i nadále. Divím se, že šéf českých odborů Středula něco takového aktivně podporuje.
Některé české bezpečnostní experty celkem vyděsily zprávy, že bruselská administrativa také připravuje i společné nákupy zbraní a vojenského materiálu pro své členské státy. Například ředitel Asociace bezpečnostního a obranného průmyslu v ČR a prezidentský kandidát Jiří Hynek se k těmto aktivitám staví velmi rezervovaně. Zastáváte podobný postoj?
Je potřeba vždy vidět konkrétní iniciativu, konkrétní projekty. Pokud se některé členské státy rozhodnou k užší obranné spolupráci nebo například ke společným nákupům materiálu, je to jejich právo. Mám pocit, že jde hlavně o to zajistit „kšeft“ pro francouzské nebo německé zbrojovky. Je možné, že český zbrojní průmysl by se na tom také mohl přiživit. Nicméně v obranné oblasti se velice těžko mohou angažovat instituce Evropské unie. Za prvé proto, že EU není vojenskou organizací a „neumí“ to. A za druhé, vytváření jakékoli paralelní struktury k NATO představuje hazard s naší bezpečností.
V souvislosti s výsledky parlamentních voleb se objevují návrhy na zavedení obecného referenda; častokrát s úmyslem dosáhnout vypsání lidového hlasování o setrvání v EU. Nejvíce na to tlačí Tomio Okamura, který by jistě našel velkou podporu u komunistů a možná i u dalších stran. Už teď proevropští aktivisté bijí na poplach. Myslíte si vy sám, že by mělo být o našem členství v EU znovu vyhlášeno referendum?
Když se podíváme na rozložení sil po volbách, stále ještě tu neexistuje žádná většina, která by referendum o členství v EU požadovala nebo podporovala, takže je to v tuto chvíli akademická otázka. ODS zákon o obecném referendu nepodporuje. Požadujeme ale, aby se ve speciálním referendu rozhodlo, zda má, nebo nemá Česká republika přijmout euro. Ještě efektivnější by ale rovnou bylo vyjednání trvalé výjimky z povinnosti euro přijmout.
Šéf hnutí Andrej Babiš i jeho „pravá ruka“ Jaroslav Faltýnek nabyli opět poslaneckou imunitu, čímž je přerušeno jejich trestní stíháni kvůli kauze Čapí hnízdo. Nové složení Sněmovny tak bude muset opět hlasovat o jejich zbavení imunity ohledně zmíněného případu. Nemáte v souvislosti s tím určité informace, jak na celou tuto záležitost nahlíží OLAF, Evropský úřad pro boj proti podvodům? A jak se vůbec na skutečnost, že by se českým premiérem stala trestně stíhaná osoba, dívají vaši zahraniční kolegové z europarlamentu?
V Bruselu už skoro rok kolují zaručené fámy, že rozhodnutí OLAF je na spadnutí... Vyčkejme. Já samozřejmě o vyšetřování žádné informace mít nemohu, což je naprosto v pořádku, OLAF je jednou z mála institucí v Bruselu, která je skutečně diskrétní a hraje striktně podle pravidel. Babišův byznys s evropskými penězi je čas od času předmětem zájmu Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu, ale veškerá podezření musí řádně prošetřit česká policie a já věřím, že tak učiní. O vydání pana Babiše ke stíhání bude brzy rozhodovat příslušný výbor a poté i nová Sněmovna.
Do boje o Hrad vletěl jako blesk Mirek Topolánek a stal se tak určitě rovnocenným soupeřem Miloše Zemana, alespoň podle sázkových kanceláří a různých agentur. Vítáte jeho kandidaturu a myslíte si, že může uspět?
Se vstupem Mirka Topolánka do kampaně se úplně mění její dynamika. Drahoš, Horáček, o dalších ani nemluvě, vypadají vedle Topolánka jako akvarijní rybičky vedle žraloka. Jeho kandidaturu samozřejmě vítám, Mirek Topolánek má mimo jiné obrovskou zásluhu na tom, že existuje naše frakce Evropských konzervativců a reformistů, která se po prvním volebním období stala dokonce třetí nejsilnější v Evropě. Topolánek tenkrát jako premiér a předseda Evropské rady ustál silný tlak z kruhů okolo Angely Merkelové, abychom neodcházeli od eurolidovců, a uspěli jsme. Budu ho volit, na funkci prezidenta je politicky i osobnostně vybaven a je důstojným soupeřem Miloši Zemanovi.
Před týdnem jsme slavili výročí sametové revoluce. Alespoň v Praze probíhaly oslavy dost bouřlivě. Na mnoha místech našeho hlavního města pořádali mítinky zástupci různých politických stran i společenských uskupení. Je skutečně pravdou to, co tam někdy zaznívalo? Tedy, že vzhledem k výsledku parlamentních voleb je nyní ohrožena demokracie v Česku?
Sedmnáctý listopad se pravidelně pokoušejí zprivatizovat různé skupiny. Dochází pak na emotivní výkřiky a také na pravidelné rvačky o to, kdo smí k mikrofonu. Je to nedůstojné, zvlášť v kontextu událostí z listopadu 1939, na které máme někdy tendenci zapomínat. Česká demokracie se těší velmi dobrému zdraví. Ti, kteří neustále brblají a bojí se o její osud, jsou většinou ti, kteří nedokážou uspět v demokratických volbách.
Jan Zahradil
předseda ACRE
europoslanec
expert pro zahraničí
