Novinky Mediální výstupy

 

Nejblíže možnosti volit distančně jsme byli za vládní koalice vedené ODS. Tehdy se podařilo vnést požadavek na korespondenční volbu do vládního programu, který však kvůli pánům Ištvánovi a Šlachtovi nebylo možné naplnit.

 

Podíváme-li se zpět, Senát dvakrát inicioval novelu volebního zákona, která by jej doplnila o možnost volit korespondenčně. Novela jednou nebyla odsouhlasena Poslaneckou sněmovnou a byla tzv. zaparkována až do nových voleb. Podruhé nebyla přijata, zvláště kvůli poslancům ze sociální demokracie, ale námitky měli i lidovci. V posledních dvou letech jsem, jako předseda Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, sondoval u dalších politických klubů, zda je možné tuto iniciativu znovu prosadit, a byl to opět klub sociálních demokratů, který vzkázal, že novelu nepodpoří. Připravuji ji tedy na dobu po podzimních volbách.

 

Nejčastějším argumentem proti je, že česká diaspora žijící v cizině neví nic o dění v ČR, tak proč by měla volit.

 

 

Kdo jsou ti čeští krajané žijící v zahraničí? Je to velmi různorodá skupina. V cizině žijí více než dva miliony lidí, kteří se vědomě, většinou hrdě, hlásí k českému národu. Patří sem potomci Čechů, kteří se vystěhovali z české kotliny v průběhu druhé poloviny 19. století či z Československa mezi dvěma světovými válkami. Patří sem exil, sestávající z lidí, kteří utekli z Československa z rasových či politických důvodů po letech 1938, 1948 a 1968. Patří sem ale i skupina českých občanů, kteří trvale či dočasně odešli do ciziny po roce 1989. Jejich počet není zanedbatelný, odhaduje se, že jich je 500 až 600 tisíc.

 

Před několika málo lety navíc zákon umožnil mít dvojí občanství. K němu se dosud přihlásilo a občanství získalo několik set tisíc dalších osob. Tedy suma sumárum, v zahraničí dočasně nebo trvale žije téměř milion českých občanů, kteří mají svá občanská práva i povinnosti. K jejich právu bezpochyby patří i právo volit. Ano, mají možnost hlasovat na našich ambasádách či generálních konzulátech. Zakopaný pes je ale v tom, že ve velkých zemích (USA, Kanada, Brazílie nebo Austrálie) se volič musí osobně dostavit k registraci do volebního seznamu a pak zase přijet osobně volit. To znamená dvakrát cestovat stovky kilometrů, aby mohl uplatnit své volební právo.
 

 

A nyní k argumentu, že tito lidé nevědí nic o dění v ČR, tak proč jim volbu usnadňovat. Senát na své konferenci v roce 2015 inicioval průzkum uvnitř české diaspory. Studie byla realizována v letech 2015 a 2016 a prezentována na senátní mezinárodní konferenci Diaspora jako partner mateřského státu. Výsledky výzkumu publikoval Etnologický ústav Akademie věd ČR v knize Migrace z České republiky po roce 1989 Stanislava Broučka (Praha 2017). Na otázku, zda se respondent cítí být Čechem a říká to nahlas, kladně odpovědělo 92 % dotázaných. 64 % respondentů má pocit, že se jich události v ČR dotýkají. Dalším druhotným důkazem je fakt, že 89 % lidí má potřebu naučit své děti česky, aby mohly eventuálně pokračovat ve studiu v ČR.

 

 

Význam dobrého vztahu mezi Českou republikou a její diasporou je enormní a jen málokdo si to uvědomuje. Velká část těchto našich občanů zaujímá významná místa v ekonomice, vědě i politice. Tak, jak se k nim budeme chovat, tak budou o své vlasti mluvit. Jde o tu nejprimitivnější, ale zároveň velmi účinnou propagaci naší země v zahraničí, která nás téměř nic nestojí. I současná snaha o vysílání tzv. vědeckých diplomatů se nejlépe uskutečňuje prostřednictvím sítě Čechů žijících v cizině. Proto konference pořádaná v Senátu v listopadu tohoto roku ponese název Networking novodobé české diaspory.

 

Nepřehlédnutelný je i přínos české diaspory pro naši ekonomiku. Podle Mezinárodní banky posílají Češi do vlasti 50 až 60 miliard korun ročně, což je pro bližší představu téměř o třetinu více, než je rozpočet ministerstva obrany. A v neposlední řadě by distanční volba českých občanů žijících v zahraničí nutila politiky, aby se o potřeby této skupiny více zajímali. Garantuji, že přínos by to byl na obou stranách.