Novinky Mediální výstupy

 

 

Nejsem, a ani to nemohu komentovat kvůli úřadu, který vznikl díky panu Dienstbierovi. Místo volební kampaně strany hlídají, aby náhodou nevyvěsily plakát větší než A4 a nebyly honěny úřadem, který honí ty, co by neměl, a jiné nehoní. Spousta rozhovorů by měla být správně označená jako inzerát, ale úřad je závislý na udavačích, protože má asi šest lidí a půjčený vůz. Moc toho nezkontrolují, ale přitom výrazně ovlivňují volby v kampani. S tím už moc nenaděláme, ale je to hloupé. Teď se poslanci a senátoři tlučou do hlavy a nevědí si s hlášením rady.

 

 

Řekl jsem jasně, že teď máme za úkol uspět ve volbách do Poslanecké sněmovny; to je absolutně klíčové a důležitější než prezidentské volby. Dále matematika, protože člověk počítá, a rodina, ta absolutně nesouhlasí. Moje žena se na rozdíl od jiných manželek netouží dočkat, až bude první dámou, a nemá takové ambice. Také tvrdí, že jsem pětadvacet let zanedbával rodinu a nyní bych se jí mohl věnovat. V tom má pravdu. Spíše to vypadá, že kandidovat nebudu. Moje teorie je, že Zeman vyhraje, ale nebude ve funkci celé volební období a přijdou další volby. Navíc, když někdo není na Facebooku, tak kandidovat na prezidenta je skoro jistá pohroma – a mě tam nikdo nedostane. Dokonce i plačka Jourová odtamtud odešla pryč a já se jí nedivím.

 

 

Zařekl jsem se, že nebudu komentovat ostatní kandidáty. Mohu ale mluvit obecně jako volič. Volí se prezident České republiky, nikoliv Evropské unie ani OSN. To znamená, že jde spíše o symbolickou postavu, která příliš pravomocí nemá, a současný prezident usiluje o to, aby jich více měla. Příčina je v tom, že nejprve zavedeme přímou volbu prezidenta... a pak přemýšlíme, co s tím. Obdobně to bude s přímou volbou hejtmanů a starostů. Místo, aby se nejdříve řešilo, jak to má fungovat, populisticky to zavedeme. Nyní se ukazuje, jak problematická jsou referenda. Přímá demokracie vypadá výborně, ale většinou hlasování skončí 49 ku 51 procentu a většina je stejně neuspokojená. To zase není tak demokratické. Referendum je složité i v tom, která strana ho jak ovlivní, jakým způsobem je položena otázka a tak dále. Referendum není ideální a spousta lidí si to začíná uvědomovat. Dnes napíše někdo e-mail s tím, že mluví za celé sídliště a nakonec se ukáže, že mluvil jen jménem svým.

 

 

Byl jsem tam jako vedoucí delegace komise pro krajany a zajímá nás venkov v souvislosti s Českou republikou. Irsko je známé tím, že na venkově žije spousta lidí a jsou od sebe často velmi daleko. Navštívili jsme farmu manželů, kteří začínali od jogurtů na trzích a vybudovali klasickou farmu. Studovali jsme také tamní protikuřácký zákon a je to samozřejmě jinak, než dobrotrusové tvrdí. Znamená to často stahovací střechu, vyhřívací zařízení... a z hlediska ochrany životního prostředí mám o tom dost pochybností. Tak to bývá, že jedna věc vyplodila další věc, takže soudruzi udělali chybu jako vždy. Zákon, který byl nejlepší, demokratický, kdy fungovaly nekuřácké restaurace i kuřácké bary a všechno bylo v pořádku, zrušili. To ale nestačí, četl jsem, že jedlíci steaků narušují životní prostředí, za chvíli přijde doporučení Evropské unie, která se toho chytí, že by bylo dobře věnovat se rostlinné stravě; a pak nařízení a bude vymalováno. Stačí, aby většina poslanců byla vegetariáni. Žádná blbost není tak velká, aby se nemohla zavést.

 

 

Díky tomu, kdo mu radí, dělá všechny tahy dobře včetně posledního, že bude premiérem, ale jen jedno období, pak se hodlá věnovat rodině. To už jsem slyšel od Havla, když byl zvolen poprvé, že je to jen na chvíli. I od Andreje Babiše jsem slyšel, že bude kandidovat z posledního místa, ale chlapci ho přesvědčili, aby kandidoval z prvního...

 

 

Kolem jedenácti, dvanácti procent. Přál bych si patnáct, ale člověk musí být realista. Ani matematicky to nevychází kvůli tomu, že kandiduje na třicet subjektů, což je fantasmagorie. Ti, co se do Sněmovny nedostanou, shrábnou prachy. Kdo má nad jeden a půl procenta, dostane stovku za hlas. Pak i malé uskupení můře dostat tři miliony korun, když investuje do kampaně třeba milion. To není hloupá investice, možná lepší než do cenných papírů. Každý rok se vsázíme, jak to dopadne, ale letos jsme neudělali ani tabulku. Není ani jasné, jak budou hlasovat nerozhodnutí a jak odpovídají ti, kterých se ptají ve výzkumech. Na otázku, jakou šanci mají Zeman, Horáček a Drahoš, odpoví něco. Pokud jim však dáte jmen deset, výsledek může být úplně jiný. Je to tak vždy. U voleb může rozhodnout i počasí, zda bude pod nulou, nebo nad nulou. Takové prozaické důvody mohou ovlivnit výsledek, třeba i rozkopaná ulice. Když je hezky, chataři zase odjedou zazimovat chalupy.

 

 

Samozřejmě se lepší, ale pochopitelně pád probíhá rychlostí světla. A zpětný vzestup probíhá ne-li rychlostí hlemýždě, tak želvy. Důvěra se ztrácí rychle, třeba i pomluvou jako v případě kauzy Nečase, která ale zase není tak triviální a uvidíme, jak to dopadne. Všechny věci si politické strany zavily samy a nemá cenu je na někoho svádět. Cesta zpět je trnitější. Horalové tvrdí, že z kopce se jim chodí hůře než do kopce, ale v politice to neplatí. Tam je sešup jako po ledové pláni.

 

 

Jednoduchou. Člověk má jistou hranici, kterou není schopen překročit. U mě se to týká komunálních voleb, ve kterých už nebudu kandidovat do významnější funkce, protože na radnici vítězí socialismus bez ohledu na to, kdo tam sedí. Socialismus se tam vrací takovou rychlostí, kterou jsem ani netušil. Kdyby se mě na to někdo zeptal v devadesátých letech, tak bych řekl, že se zbláznil. Já také psal oslavné články o vstupu do Evropské unie, o svobodě cestování, volném obchodu. Ale to se změnilo, když byla schválena Lisabonská smlouva, pro kterou jsem naštěstí nehlasoval. Nehlasoval jsem ani pro vstup, protože už jsem vyrostl z oslnění a viděl, kam se Evropská unie sune – k diktátorskému nevolenému společenství, kde vládne komise podivných lidí. Parlament si hraje na parlament, přitom žádným není; podívejte se na vlajku a hymnu, která nikdy nebyla schválená, ale všude se používá. Jak umělá je vlajka a hymna, tak umělá je Evropská unie.

 

 

Stále funguje takové znechucení z politiků, ať už oprávněné, či nikoliv, a hledání něčeho lepšího, že to pak bude jinak. Každý si myslí, jak bude po výměně ministra ten nový lepší, a většinou je opak pravdou. Andrej Babiš je inteligentní natolik, aby prohlásil, že jde o poslední období, a dělá si tak předpolí, když další období už nemusí být tak krásné. Většinou voliči obvykle tří měsíce po volbách nadávají, co jsme to udělali. Jak to, že mají politici tak malou důvěru, když jsme si je sami vybrali a zvolili? Něco tady nehraje.

 

 

Studentské volby jsou irelevantní, s volbami vůbec nesouvisí a nemají vliv na skutečné volby. Podobně jako volby internetové, které často vycházejí jinak než volby samotné. V podstatě jde o anketu. Studenti volí, ale pak k urnám nepůjdou z různých důvodů. Je však dobré, že se tímto zainteresují do politického života a přiměje je to se o věc zajímat.

Skoro jsem si jistý, že jedna velká kauza těsně před volbami přijde. Jedna už se rýsuje – lithium – a nepamatuji se, kdy tomu tak nebylo. Najednou se objeví kauza tak velká, že bude mít klíčový vliv na volby. Já osobně jsem nepřítelem způsobů, jako jsou odposlechy a podobně.

 

 

Skoro bych řekl, že ano, ale nemusí. Může se týkat kohokoliv jiného. Většinou se ale týká toho, kdo má náskok. Sociální demokraté už ani žádnou kauzu nepotřebují, ti už na dně jsou a asi by to na ně ani vliv nemělo. Dá se hrát na lithium a i jiný příběh se může objevit z obou stran, jak proti ANO, tak ze strany ANO proti někomu, těžko odhadovat. Andrej Babiš má nevýhodu, že nemůže bojovat proti všem. Nakonec partnera potřebovat bude.