Novinky Mediální výstupy

Kouření neškodí zdraví tak, jak je módní říkat

Poslancem se stal poprvé v roce 1990, v jedenadvaceti. Od té doby se ve sněmovně občanský demokrat Marek Benda s dvouletou výjimkou drží nepřetržitě. "Píšu republice zákony. To je práce, která má smysl," říká. Nedávno se pozměňovací návrh tohoto vášnivého kuřáka stal jednou z hlavních příčin krachu protikuřáckého zákona.

Kouříte doma? 

Jo. Když jsme rozšiřovali byt, tak jsem si tam vydobyl malou omezenou kuřárničku. Dokud jsem ji neměl, tak jsem chodil kouřit na záchod, kde je okénko ven, anebo na balkon. 

Máte čtyři děti. Když po vás na ten zahulený záchod přišly, asi to pro jejich zdraví nebylo moc dobré, ne? 

Tam bylo fakt otevřené okno, to se vyvětrá. Anebo jsem chodil na balkon. 

Přiznám se, že nemám přehled, jak jsou vaše děti staré. Ale kouří už někdo z nich? 

Jsou od desíti do šestnácti a kousek. Synátor už byl někde u školy přichycen, je mu necelých patnáct, ale jinak myslím, že nekouří. Spíše ho k tomu někdo svedl. Naopak dcery proti mému kouření vcelku militantně bojují. Moji pracovničku mi polepují samolepkami ze školy jako Moderní je nekouřit a podobně. 

Jak jste synovi vysvětloval, že udělal něco špatně, když sám pálíte jednu od druhé? 

Tak to vysvětluje převážně manželka, že se to nedělá. Já kouření nepokládám za něco špatného, ani se toho nechci zbavit. Říkám mu: Až ti bude osmnáct, tak si dělej, co chceš. Ale dokud ti není ještě ani patnáct, tak holt kouřit nesmíš. 

Nemáte strach, že když vaše děti začnou, přivodí si tím nezpochybnitelná zdravotní rizika, která kouření provázejí? 

No tak, nezpochybnitelná rizika… Táta říkával, že jedinou věcí, o níž se bezpečně ví, že vede ke smrti, je život sám. Přesto ho nepřestaneme žít. Takže já jsem u toho opatrnější. Ono se vždy prohlásí, že je něco nezpochybnitelné… Teď je to navíc strašně módní záležitost. Největším zdravotním rizikem, které existuje, je teď kouření. Upřímně řečeno, když se projdete po pražské ulici při dnešním provozu automobilů, tak je to velmi podobné, jako když budete na Šumavě pravidelně kouřit. Takže zdaleka nejsem militantním zastáncem toho, že je kouření zdraví strašně škodlivé. 

Jistě ale uznáte, že není úplně v pořádku, když jde člověk s dětmi do restaurace a někdo jim kouří přímo do obličejů nad talíři. Nemá v tomto ohledu tzv. protikuřácký zákon nějaký smysl? 

Ale jo, já jsem celkem souhlasil s tezí ministerstva zdravotnictví, že v podobě, jak byl přijat před několika lety, zákon moc nepomohl. To znamená, že byly restaurace kuřácké, nekuřácké a pak ty smíšené, v nichž byly stavebně oddělené místnosti pro kuřáky a nekuřáky. Bohužel tedy moc nebyly. Anebo byly stavebně oddělené tak, že to vůbec nepomáhalo. To jistý problém vytváří. Pokládal bych za nejsprávnější říct, že jsou restaurace buď striktně kuřácké, anebo striktně nekuřácké. A když je kuřácká, tak tam holt s dětmi nechoďte. To je podle mě právo provozovatele si to rozhodnout. Stejně jako když někdo promítá filmy. Někdo pouští ty pro děti, jiný promítá filmy dětem nepřístupné. A také nikdo nepředepisuje, že všechny promítané filmy mají být přístupné dětem. Celý můj návrh směřoval pouze k tomuto. 

K striktně oddělené kuřácké a nekuřácké části? 

Říkal jsem: ano, pokud chcete prosadit úplný zákaz kouření všude, tak povolte, aby tam mohl být opravdu oddělený prostor - vycházel jsem z definice opravdu odděleného prostoru ministerstva zdravotnictví pro letiště - s vlastním odvětráváním a bez pronikání kouře do ostatních prostor, kde si bude moci kuřák zapálit a nebude vyháněn ven. Protože venku to není nejšťastnější pro jeho zdraví - chodí z tepla do zimy a naopak - a zadruhé to není ani výchovné. Dokonce i má poměrně militantní nejstarší dcera mi říkala, že je můj postoj správný. Protože máme v ulici restauraci, která je striktně nekuřácká, ale od pěti do jedenácti před ní stojí hrozen lidí, kteří tam kouří. To pokládáme za něco geniálního, když budou všichni kouřit na ulicích? 

Přesně tak to funguje na řadě míst ve světě. To je kvůli oné „módní vlně“, jak tomu říkáte? 

Bavíme se o čem? O Spojených státech amerických, které se v tomto směru úplně pomátly, a o části Evropy. Tam ale většina zemí nemá úplný zákaz. Třeba toto mi poslala sestra, která studuje v Bernu ve Švýcarsku (ukazuje obrázek s fotografií podniku, na jehož vývěsce stojí Kaffee und Rauchsalon, káva a kuřácký salon, pozn. red.). To ukazuji jen tak pro zajímavost. Řada evropských zemí má podobnou úpravu té, kterou jsem navrhoval. Buď se smí kouřit v barech, anebo mají oddělené prostory vyhrazené pro kouření. Anebo mají jižanské země striktní zákaz uvnitř, ale pak se kouří všude na předzahrádkách. Všude tam se sedí venku i proto, že je tam tepleji než u nás. 

Omezit kouření se snaží politici už od roku 1994. Levice zpravidla hovoří o zdravotních rizicích, pravice bývá benevolentnější, což odůvodňuje svobodou a právem majitele podniku určit si to sám. Faktem ale je, že i mezi pravičáky byli militantní odpůrci kouření a naopak v levici řada kuřáků. Neutvářejí se tedy koalice spíše podle vztahu k cigaretě, přičemž kuřáků je ve sněmovně zpravidla více? 

Tak to vůbec není. Nikdy tady kuřáků nebylo více. Sněmovna přibližně odpovídá populaci, kuřáků je v ní vždy zhruba třetina. Ten souboj je spíše kuřáci versus militantní nekuřáci a pak je tady nějaký střed, který říká: nemusíme regulovat všechno. Tak je to ve společnosti a tak jsme to měli vždy i v ODS, kde třeba i zapřisáhlý odpůrce kouření jako Petr Nečas - který zakázal i kuřárnu na Úřadě vlády, a teprve když se mu vláda podruhé strašidelně pohádala, tak ji obnovil - vždy říkal: respektuji svobodu a souhlasím s tím, že to nemusíme regulovat. Trh si to zreguluje sám, což vidíme třeba na Praze. Vždyť dnes najít v Praze kuřácký podnik s jídlem je velmi obtížné. Ne že je to obráceně. 

Základ nynějšího protikuřáckého zákona pochází ještě z dob Leoše Hegera z TOP 09, jenž ho sepsal velmi přísně. Sám ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD) údajně čekal, že ho sněmovna pozměňovacími zákony změkčí. Nakonec i díky vašemu „pozměňováku“ návrh zákona spadl ze stolu, když se většina klubu ANO postavila proti. Koalice se rozhádala. Měl jste škodolibou radost? 

Neměl. Návrh, který jsem předkládal, byl kompromisem i pro socialisty. Mezi nimi byly tři další návrhy, které věc upravovaly i s tím, že něco jako kuřácké bary či kuřárny existovat mohou. Já respektoval vládní návrh i tezi ministra Němečka, že někdo, kdo nechce v zakouřeném prostředí být, v něm být nemusí. To je ta údajná ochrana zaměstnanců, kterou pokládám za spornou. Myslím, že každý má právo vybrat si zaměstnání, ale už nemá právo si tam vymýšlet, co, kde a jak bude dělat. Při respektování těchto tezí jsem navrhl kompromis. To, že pak celý zákon neprošel, přece nebyl žádný problém kuřáren. To byl záměrný útok hnutí ANO vůči Němečkovi. Kuřárny si vzali jen jako záminku. 

Ačkoli protikuřácký zákon potopilo hnutí ANO, Andrej Babiš okamžitě z Bruselu vypálil, že to na ně byl podraz, protože se ČSSD dohodla s Bendou na podpoře jeho „pozměňováku“. Babiš zprvu zamlčel, že pro něj hlasovalo i osm „jeho“ lidí včetně místopředsedů Jaroslava Faltýnka a Jana Volného, kteří oba kouří. Co jste tomu říkal? 

Rozesmálo mě to, že mě Babiš povýšil na samostatnou politickou sílu. Opravdu mě pobavilo, že mám podle něho tu moc, abych se mohl dohadovat na opoziční smlouvě. Část jeho lidí to také podpořila, takže celé jeho vyjádření vůbec nedávalo smysl. 

Proti vaší tezi, že se zamítnutím návrhu ANO jen snažilo potopit Němečka, mluví, že zákaz kouření v restauracích podle průzkumů podporuje asi osmdesát procent lidí v Česku včetně řady kuřáků. A že vláda zákon okamžitě znovu odsouhlasila a předloží ho opět do sněmovny, ne? 

Nevím, jestli šlo o Babišův záměr, on tu také nebyl, anebo to vzniklo ve sněmovně. Možná spíše šlo o nějakou spontánní akci. Že měli poslanci ANO za úkol zatápět socanům a trochu se jim to vymklo. S těmi čísly okolo osmdesáti procent absolutně nesouhlasím, myslím, že jsou naprosto nesmyslná. To jsou průzkumy, které si nechají dělat různá uskupení bojující proti kouření. Když jste v normální populaci - a speciálně se bavíte o kuřárnách -, tak vám většina lidí řekne: proč by si to neměl rozhodnout ten hospodskej? 

Každopádně teď vláda předkládá protikuřácký zákon znovu. Dokonce se všemi „pozměňováky“. S výjimkou toho vašeho… 

To je zvláštní teze, myslím, že od nich nesprávná. Ustupují části hnutí ANO, většinová podpora ve sněmovně pro to byla. Já to samozřejmě předložím znovu. A nevím, když se rozhodli všechno hodit na Bendu, zda jim to neznepříjemním ještě jinými způsoby. Já úplný zákaz nechci, považuji ho za opravdu špatný a škodlivý. Pokládám to od koalice za nerozum. Protože ve spojení s elektronickou evidencí tržeb (EET) nebudou mít problém pražské restaurace, tyto zákazy dopadnou nejvíce na vesnické hospody. A na vesnicích mají oni své voliče, ty mohou naštvat. 

Před chvílí jste zmínil, kterak vás Babiš pobavil. On vás má vůbec v oblibě. Například o vás často říká, že jste parazit, který kromě politiky v životě nikdy nic pořádného nedělal. Není pro politika přece jen lepší, aby si vyzkoušel nějakou reálnou profesi, než být zavřený přes dvacet let v parlamentu jako ve skleníku? 

Tady se vychází z prapodivné teze - která mimochodem není nikde jinde ve světě -, že politika není řemeslo. Že například tvorba legislativy není řemeslo, že stačí posbírat někoho na ulici jako Věci veřejné, které dělaly konkursy na blondýnky z ulice. Ve všech vyspělých zemích je naprosto běžné, že lidé slouží řadu volebních období, ve Spojených státech, ale i v řadě západních demokracií. Naopak, čím déle je člověk ve sněmovně, tím je pokládán za zkušenějšího a schopnějšího ty procesy ovládat. Nevím, proč zrovna u nás to je vnímáno negativně. Vezměte si jakoukoli jinou profesi. Kdybych vám třeba řekl, že novinář má jít jednou za čtyři pět let dělat na chvíli něco jiného. Nebo pekař, letec, tramvaják, doktor… Tak všichni řeknou, že jsem blázen. Každý jde přece vždy raději za tím, kdo už to nějaké ty roky dělá, než za někým, kdo teprve začíná. Ale jakmile jde o parlamentní politiku, je to úplně opačně. A že mě Babiš nemá rád? No, to nemá. Tam vyhřezává část jeho myšlení, které je obsaženo ve dvou větách. On sice říká: teď to tu musím spravit, ale současně do toho občas pronikne věta: pětadvacet let jste to dělali blbě. Pro něho je to z jistého úhlu pohledu furt revanš za listopad 1989. 

Vážně? Vždyť Babišovi se dařilo hlavně po revoluci, ne? 

Určitě. Do té doby měl pocit, že bude u moci. Pak byl sice jako bohatý, ale tak trochu salonně nepřijatelný. Takže v tom má i trochu snahu o revanš a tam já jsem v mnoha směrech výrazným symbolem celého polistopadového vývoje a průběhu. 

Faktem ale je, že když se Babiše děti zeptají, co v životě udělal, bude moci vyjmenovat řadu firem, promluvit o charitě a zmínit, že vybudoval politické hnutí, se kterým uspěl. Když se zeptají děti vás, co jim odpovíte? To jim řeknete, že se vám podařilo "hodit vidle" do protikuřáckého zákona, povedlo se vám několik pěkných intrik a dobře jste si zapolitikařil? 

Zapolitikařil… (rozesměje se). Když se mě děti zeptají, tak kromě toho, že jsem kdysi dávno také vybudoval jednu politickou stranu - KDS - a něco zanechal i v ODS, tak řeknu: psal jsem republice zákonodárství. Od Ústavy České republiky až po občanský zákoník v posledním volebním období. Myslím, že to je také práce, která má smysl. 

Zajímavé je na vás i to, že ať už byl předsedou ODS kdokoli, vy jste zpravidla patřil k jeho nejhorlivějším zastáncům a on vám to oplácel svou přízní. I to asi hraje roli, ne? 

Za Klause to tak úplně nebylo a za Topolánka to také tak úplně nebylo. Netvrdím, že jsme s Mirkem nevycházeli velmi dobře. Ale že bych patřil mezi jeho úplně nejbližší spojence, to ne. Já jsem v tomto smyslu notoricky loajální člověk, který ctí instituce. Stejně v zemi jako ve straně. A je-li někdo institucí předsedy, tak ho případně mohu chtít vyměnit na kongresu, ale dokud je předsedou, ctím ho, respektuji a nevymýšlím proti němu žádné intriky. I když mě třeba někteří v některých chvílích štvali. Vždycky jsem si to nechával pro sebe, případně si to vyříkával na stranické půdě, a neměl potřebu chodit s tím do médií. 

Máte pocit, že se ODS ještě někdy může vrátit k dvouciferným volebním výsledkům, že jste na cestě vzhůru? 

Já si myslím, že jo. Jediným měřitelným výsledkem budou až volby. Ale už když se koukám do svého nejbližšího okolí, vidím, že se situace zlepšuje. Jsem předsedou místního sdružení v Nuslích, kam se mi teď vracel jeden člověk od Svobodných, přicházeli dva noví mladí lidé z ulice. Myslím si, že máme nastartováno na to, abychom se znovu stali dominantou pravice. 

To asi není tak těžké. TOP 09 má teď asi ještě větší trable než vy, pak jsou tu Svobodní a několik dalších marginálních stran. Dominovat této skupině asi není žádné terno. Ale hlavní politický souboj se dnes i kvůli vašim potížím přece neodehrává mezi pravicí a levicí. Proto jsem se ptal na onen dvouciferný volební výsledek. 

Tahle země ale pravicové strany potřebuje. Dobře, možná že i další jedny volby dopadnou divně a bude tu populista s levicí. Ale to přece neznamená, že rezignuji na pravicovou politiku. Je mým úkolem vysvětlit veřejnosti, že pravicové strany potřebuje. A myslím, že tomu veřejnost časem porozumí. 

Je dvouciferného výsledku ODS schopna dosáhnout pod vedením Petra Fialy? 

Kdybych si to nemyslel, tak bych ho za předsedu nevolil. A já ho volil. 

Vážně, nebo jde zase jen o vaši loajalitu k „instituci předseda“? 

Vždyť vám to říkám: kdybych si to nemyslel, tak bych ho na kongresu nevolil. Domnívám se, že Petr Fiala je dobrým řešením. Myslím, že má rozmyšleno, jak ODS dovést nejen k dvouciferným výsledkům, ale i do Strakovy akademie hlavním vchodem. 

(Autor: Petr Kolář)