Regionovinky 3/2012
nové číslo regionálního časopisu ODS Zlínský kraj
Vážení a milí kolegové,
poprvé jsem se ke „službě veřejnosti“ oficiálně přihlásila v době povodní v roce 1997 jako vedoucí humanitárního centra pro občany našeho města.
V následujících komunálních volbách jsem kandidovala za ODS ještě jako nezávislé křoví, ale už jsem si zřetelně uvědomovala, že pokud chci něco změnit, s něčím pomoci, o něčem spolurozhodovat, musím se zapojit i do politické práce.
Nikdy jsem nepřemýšlela o strategii genderové rovnosti, o kvótách, které by měly uměle zvýšit účast žen na politickém dění, ne zcela rozumím institucionálnímu tlaku na představitele politických stran, aby aktivně prosazovali ženy do čela stranických aparátů. Žena je nejsilnější právě v tom, že je žena. Nebráním se ztotožnění své práce s humanitní sférou, s politikou péče, s kulturou a vzděláváním, přestože se to stále vnímá jako méně prestižní a méně silové než například ekonomika, finance nebo bezpečnost.
Velice citlivě vnímám všechny nálady dnešní společnosti, která se mnohdy a mnohde vymyká z kloubů. I díky mnohým mediálním výstupům a zaručeně pravdivým interním zprávám čelíme stupňujícím se tlakům, které s blížícími se krajskými i senátními volbami významně ovlivňují veřejné mínění.
Reformní kroky, které je třeba zrealizovat, jsou bolestivé, ale nezbytné. Naším úkolem je být s nimi seznámeni, přijmout je za své a umět je trpělivě vysvětlovat nejenom našim členům, ale i občanům. A hlavně – nejenom v čase blížících se voleb.
Dokážeme být rozvážní a pragmatičtí, dokážeme být pečliví, spolehliví a zodpovědní, ale veřejnost nás vnímá i jako arogantní, necitelné a tvrdé.
Veřejné mínění není jenom zachycení názorů a postojů nějaké populace. Je to i výraz stavu společnosti. Pracujme na jeho zmapování, poučme se z postojů veřejnosti, naslouchejme potřebám obyčejných lidí, poučme se i ze svých vlastních chyb a pracujme tvrdě, ale poctivě. Protože nikdo to za nás neudělá.
